1. Před dvěma lety jste oslavil kulaté jubileum a krátce na to jste v pořadu Karla Šípa Všechnopárty prozradil, že si myslíte, že máte chybu v rodném listu. Na kolik se tedy cítíte?

Samozřejmě, že konstatování o chybě v rodném listu byl pouze vtip. Ostatně do určité doby jsem se tímto tvrzením vyhýbal odpovědi na otázku- kolik mi vlastně je. Později jsem k tomuto faktu zaujal reálné stanovisko: „všichni stojíme ve stejné frontě, jen někdo je o trochu víc vepředu“. Ale ona se ta frontička neustále posunuje dopředu, je to vlastně její životní dráha. Ale vrátím se k Vaší otázce – na kolik se cítím? Nevyjádřím se aritmeticky, mám dobrý pocit, když každé ráno v pohodě vstanu! O rychlosti se zmiňovat nebudu.

2. Jak zpívá Vaše dlouholetá kolegyně Hanka Zagorová: „Kdyby se vrátil čas…“ Měnil byste něco, když se na minulost podíváte z dnešní perspektivy životem zmoudřelého muže? Chtěl byste vůbec vracet čas?

Vrátit čas by asi chtělo mnoho z nás. A vrátit ho na startovní čáru, která by samozřejmě začínala v těch příjemnějších obdobích. Jenže život neustále kolísá od mínusů k plusům a opačně.  A co se týče, jak říkáte, zmoudření, jsem trochu skeptický. Klasik mnohokrát řekl, že stářím člověk spíš blbne. Já osobně bych ale zpátky nic nevracel a neopravoval. Jsem se svým prožitým životem, i s jeho kotrmelci, spokojený.

3.    V jednom rozhovoru jste uvedl, že vrchol Vaší pěvecké kariéry nebyl v 70. a 80. letech, ale že přišel mnohem později, když jste se po odmlce ke zpívání vrátil. Čím to je, že se na vrcholu cítíte až nyní? Má to souvislost s věkem a tím, jak člověk celkově vyzraje a na určité věci už se dívá jinak?

Máte pravdu. Ty vrcholy v 70. a 80. letech odpovídaly našemu věku. Byl to boj o popularitu, o přední místa ve Slavíku a podobně. Je pravdou, že mi dělalo velmi dobře postavení na výsluní. Člověk ale s přibývajícími lety a zkušenostmi poněkud mění priority. Pro mne je dnes největším uspokojením každý povedený koncert. A když se v závěru koncertu lidé v sále postaví, jak se říká- standing ovation- je to pro mne to největší ocenění!

4.    Stále jezdíte po celé republice a koncertujete. Co pro Vás koncerty a setkávání s fanoušky znamená?

Částečně jsem odpověděl už v předešlé otázce. Zpívání bez kontaktu s publikem je pro mě naprosto zbytečné. Ke každému koncertu přistupuji s velkou pokorou a zodpovědností. A příznávám, i s určitou nervozitou. Moji muzikanti z kapely o mně vždycky říkali, že jsem prý dělník pódia. Je pravdou, že jsem nikdy žádné vystoupení neodbyl. Miluju koncerty, nenávidím festivaly a nablýskané estrády.

5.    Jste znám jako velký pracant – např. chalupu na Šumavě jste si prý celou zrekonstruoval sám. Jaké manuální práci se nejraději věnujete? A co Vás na ní nejvíc baví?     
Fakt, že ledacos zvládnu bez najatého řemeslníka, není žádnou zvláštní předností. Vystudoval jsem strojařinu, strávil jsem spousty  hodin v dílnách a tak tyhle zkušenosti zůstanou, i když později změní profesi. Mám rád manuální práci.

6.    Jak a čím nejradši trávíte volný čas? Aktivně, nebo spíš odpočinkově?
Snažím se  mít dostatek volného času. Život je krátký a člověk by ho měl užít co nejlépe. Nehoním se za ničím co by můj život limitovalo. Hraju tenis, miluju golf…prostě se hejbu. Sport je můj nejcennější iontový nápoj!

7.    Jaké koncerty v brzké době plánujete? 
Konec roku je vždy ve znamení vánočních koncertů. No a od ledna znovu nanovo! Díky Bohu!!!