Eliška Hašková Coolidge svou rodnou zem nuceně opustila jako osmiletá. Musela se naučit žít v cizí zemi, vyrovnat se s rozchodem rodičů a oddělením od mladšího bratra. Díky tatínkově důsledné výchově z ní ale vyrostla vyrovnaná a cílevědomá dáma, která se vypracovala až na pozici asistentky pěti amerických prezidentů. Jenže v dalším životě ji čekaly další těžké zkoušky.

Tím, co jí pomohlo překonat všechny krizové okamžiky, byla víra. „Víra v mém životě hraje obrovskou roli. Mnohokrát mi pomohla udržet se nad vodou. Jednou z důležitých věcí, které nám víra dává, je umění odpouštět. Víte, kdybych já neodpustila, když komunisté radikálně a bez důvodů rozdělili moji rodinu, nikdy bych nedokázala to, čeho jsem v dalším životě dosáhla. Člověk musí žít dneškem, ne tím, co bylo. To co již bylo, nezměníme. Jen to, co je dnes, můžeme ovlivnit,“ říká paní Eliška. A jak dodává, tím, co také víra učí, je umění vzdát dík. „Umět poděkovat za každý nový den, za to, co máme, ne litovat toho, co nemáme. To hodně posiluje.

Foto: Kateřina Uksová a Zuzana Dittrichová

Tato filozofie z Elišky Haškové Coolidge dělá úspěšnou ženu, která rozdává pozitivní energii. A nejen tu. Spoustě lidí předává i své zkušenosti a morální hodnoty tím, že vyučuje etiketu, která je podle ní základem fungující společnosti. „Etiketa není jen výuka prázdných způsobů, ale vlastností, které pomohou lidi spojovat a dostat je v životě někam dál. Budují respekt, pochopení a spolupráci mezi lidmi. Etiketa by nebyla ničím, kdyby nebyla silně zakotvená v morálních idejích a v ohleduplnosti. A právě morální ideje můžeme projevit skrze etiketu. To je dnes velice důležité, protože např. porušením tak základního pravidla, jako je nemluvit o nikom špatně, si můžeme uzavřít cestu ke druhému. Svaté pravidlo v politice je nikdy nezabouchnout dveře nepříteli. Nikdy nevíme, kdy ho budeme potřebovat jako přítele. Bez lidské dohody, odpuštění a pochopení nemůže tento rozhádaný svět setrvat.

A z těchto důvodů vyučuje etiketě i děti. „Věřím, že když se těmto pravidlům děti naučí, ovlivní to celý jejich život i celou společnost. Nejlepší investice, jakou můžeme udělat, je investice do našich dětí. A ta začíná dobrým příkladem.

Paní Eliška v této práci našla smysl života. „Když starší člověk hledá smysl života, necítí váhu stáří (co ho bolí, že něco není tak, jak by mělo být) a dodá mu to energii ještě něco udělat. Zatímco první část života věnujeme hledání úspěchu, druhou věnujeme hledání smyslu života – to je fáze, ve které jsem teď já. Doufám, že je to i  trochu nakažlivé, že si každý člověk vyššího věku uvědomí, jakou úžasnou roli ve společnosti může ještě hrát. Nepřítelem našich seniorů je, že pod tíhou minulosti si často myslí, že je život obešel a spousta věcí pro ně skončila. Neuvědomují si vlastní sílu – sílu jejich vlastního příkladu a lidskosti. Měli by využít svých životních zkušeností a předávat je v pozitivním duchu mladším generacím.“