K rozvoji onemocnění většinou dochází kolem 50-60 roku věku, může se manifestovat i později, zvláštností není ani začátek onemocnění před 40 rokem věku, s nímž se setkáváme přibližně u 10 % všech případů.

Příznaky nemoci

K hlavním příznakům nemoci patří příznaky tzv. motorické, zahrnující klidový třes, povšechnou ztuhlost a zpomalení pohybů a poruchy posturální stability. Vedle motorických projevů zahrnuje klinický obraz příznaky tzv. non-motorické, z nichž jsou nejčastěji přítomny zácpa, deprese, poruchy čichu, poruchy chování v REM spánku a kognitivní deficit. Z kognitivních domén jsou nejdříve postiženy exekutivní funkce, dále jsou přítomny poruchy pozornosti a koncentrace a poruchy zrakově-prostorové orientace. Poruchy paměťových funkcí, typické pro Alzheimerovu nemoci, jsou v případě Parkinsonovy nemoci přítomny až v pozdějších stadiích.  

Pro úspěšnost léčebného procesu je samozřejmě nezbytný vhodný postoj nemocného a jeho rodiny.

Symptomatická léčba

Léčba Parkinsonovy nemoci je v současnosti tzv. symptomatická, což znamená, že pomocí ní pouze zmírňujeme jednotlivé příznaky nemoci s cílem zajistit pacientovi co nejlepší kvalitu života. V počátečním stadiu onemocnění většina pacientů velmi dobře profituje z podávání dopaminergních preparátů (levodopa, dopaminoví agonisté). V pozdějším stadiu, kdy se pomocí perorálně podávaných preparátů nedaří docílit optimálně hybného stavu, jsou pacienti indikováni k některé z dalších léčebných alternativ (hluboká mozková stimulace, podkožní subkutánní infuze apomorfinu, léčba kontinuálními intrajejunálními infuzemi levodopy). Pro úspěšnost léčebného procesu je samozřejmě nezbytný vhodný postoj nemocného a jeho rodiny. Přístup by měl být aktivní. Ze strany pacienta by mělo jít o snahu o pravidelný pohyb a cvičení, rodina by pak měla být nápomocna při hledání alternativ řešení životních komplikací spojených s onemocněním a v zapojování pacientů do společenských událostí ať už rodinných či prostřednictvím pacientských organizací.