Obdobnou situaci zná takřka každý starší člověk: jeho počítač “něco” dělá, děti a vnoučata bydlí stovky kilometrů daleko, a když jim volá, aby mu s problémem pomohli po telefonu, otráveně reagují slovy “vždyť už jsem ti to ukazoval desetkrát”. “Naši ajťáci vám pomohou, klidně přijedou i k vám domů”, říká předseda spolku Moudrá Sovička Tomáš Hubálek.

Často se setkávám s tím, že mi senioři říkají, že “zůstali v minulém tisíciletí” – s počítačem si jakž takž poradí, ale ovládat chytrý telefon nebo tablet se bojí. Z čeho podle vás tento strach pramení?

Podle našich zkušeností se jedná hlavně o obavu, že se senior, když si tablet nebo chytrý telefon pořídí, nebude mít s kým poradit. Dnešní mladá generace je velmi vytížená a často netrpělivá a hlavním cílem obchodníka na prodejně je vám produkt prodat. Nemá čas s vámi řešit další nastavení, to už je na vás a přiloženém manuálu. Manuály jsou ale psány malým písmem a mnohdy v jiném jazyce a omezení seniorů vůbec nereflektují. Proto postupně píšeme i manuály pro seniory, a to přímo se seniory.

Já ještě dokážu tento strach pochopit, ale dnes již i prvňáčci sebevědomě manipulují s novými technologiemi a nad svými prarodiči, kteří to neumí, nechápavě vrtí hlavou. Můžou být paradoxně technologie, o nichž se říká, že lidi od sebe spíše vzdalují, jakýmsi mostem mezi generacemi?

Dělali jsme si takový test na tabletu seniorTAB, který jsme dali čtyřleté holčičce a její prababičce. Pustili jsme na obou tabletech hru. Holčička bez mrknutí oka začala zkoušet, jak to funguje a po chvíli pochopila, jak se věci mají. Babička si tablet vzala a opatrně zkoušela, co to udělá. Bylo vidět, že má strach, aby něco nepokazila. Tady se nám naše vize mezigeneračního spojení potvrdila. Holčička po chvíli přišla za babičkou a všechno jí ukázala. Skončilo to tak, že si hrály společně a vlastně se navzájem učily.

Když si představím, že je mi 70 let a chci se takto přiblížit svým vnoučatům, ale vrcholem toho, co zvládnu, je hledání v internetovém prohlížeči a textový editor. Co byste mi poradil? Jak začít a co podle vás „zvládnu“?

Moje rada je nebát se a jít technologiím naproti. Zvládnete vše, co chcete a co vám přinese užitek. V našem spolku mají starší lidé možnost si například zapůjčit tablet a vyzkoušet si ho. V první řadě se jich zeptáme, co celý den dělají a podle toho jim tablet připravíme. Většinou začínáme s emailem, mapou, fotoaparátem a internetem. Poté si dáme úkoly – například si posíláme fotky emailem. Třeba paní Marie, které je 71 let, jezdí pravidelně do Prahy na komparsy. Ukázali jsme jí, jak funguje vyhledávání spojů a založili jsme společně email u našeho spolku, aby si mohla psát s agenturami. Jiné starší paní zase vyhovují velké tlačítka funkce seniorPHONEu.

Nyní nabízí spolek službu hodinového „ajťáka“ – co si mám pod tím představit?

Pokud nemůže senior dorazit do jedné z našich kanceláří, přijdeme za ním osobně, vše vyřešíme a vysvětlíme. Na místě poté instalujeme vzdálenou technickou linku pro řešení nesnází vzdáleně. Doporučená cena služby je 100 korun na hodinu. Doufám však, že pokud budou lidé se službou spokojení a bude to v jejich možnostech, darují našemu spolku vyšší částku, aby se pokryly náklady za dopravu a podobně. V Praze ale i z regiónů se nám již hlásí první dobrovolníci z řad mladých, kteří by rádi pomáhali starším lidem v této oblasti. Je to pro nás znamením, že jdeme správnou cestou.

Nabízíte také, že seniorům tablety zapůjčíte. Mohou si je vyzkoušet u vás v prostorách, nebo jim ho půjčíte dokonce i domů?

Domů si ho můžete půjčit na hodiny, celý den, víkend nebo i na celou dovolenou. Součástí tabletu je i datová SIM karta, díky které si vyzkoušíte, jak funguje internet na tabletu venku, u vás doma, na chatě nebo na zahradě. Cena zapůjčení je od 50 Kč. K zapůjčení máme tablety seniorTAB, které jsou stabilní a námi ověřené. Obsahují již i předinstalované speciální aplikaci seniorPHONE (telefon s velkými tlačítky) a další služby vhodné pro starší lidi. Součástí zapůjčení může být i datová SIM karta. Tu zapůjčujeme v případě, že si uživatel chce vyzkoušet tablet venku. Nyní jednáme o zapůjčení dalších zařízení vhodných pro starší lidi.

Dá se říci, že svými službami nahrazujete mladší příbuzné seniorů, kteří mnohdy nemají čas opakovaně něco svým prarodičům nebo rodičům vysvětlovat nebo dokonce jezdit opravovat?

Částečně ano. Mladší generace umí s technologiemi pracovat, ale nemá často čas, trpělivost a schopnost věci jednoduše vysvětlovat rodičům nebo prarodičům. Senioři nám často říkají, že už se svých „mladých“ ptát nebudou, protože oni jsou pak naštvaní a nervózní. Další problém je vzdálenost, kdy mladí bydlí nebo pracují stovky kilometrů daleko a nemají možnost se s rodiči pravidelně potkávat. Setkáváme se ale i se seniory, kteří zůstali sami a nemají nikoho, kdo by jim pomohl. Senioři obecně mají chuť učit se novým věcem a být společensky aktivní a pomáhat. V Praze nám například pomáhá Jarda, který celý život dělal obchodníka po Evropě. Radí nám s propagací, připomínkuje letáky, pomáhá nám je roznášet. Jak já říkám, našel druhý dech a smysl. To je jedním z našich cílů – aktivní zapojení seniorů.