Nevím, jestli by to měly být hůlky na nordic walking nebo občasná návštěva restaurace. Mám pocit, že ne. To jsou jen rekvizity tzv. aktivního života. Podstatnější je, zda člověk dokáže zůstat otevřený novým věcem. I když je fyzická kondice skvělá, dobře žít není jen o svalech, ale i o  hlavě.

Jan Werich v jednom ze svých citátů říká: „Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti.“ Jiřina Šiklová v podobném duchu tvrdí, že mladý blb doroste do blba starého. Moudrost či otevřenost se nedá jen tak naučit. Stejně je to s tou aktivitou. Občas se stane, že člověk, který celý život pracoval jako lékař, v důchodu začne chovat králíky či perličky, usadí se na venkově a žije naprosto jiným životem než doposud. Častěji se však stává, že po odchodu do důchodu žije člověk stejně, ale bez té pravidelné, rutinní náplně. To je špatně, neboť to může vést k depresím z nenaplněného život a k nemocem.

Nemá smysl se přemáhat a dělat něco, na co nemáte chuť. Možná se stačí jen zamyslet, zda by ten stereotyp nešel změnit tak nějak přirozeně. Nápadem, tipem od souseda, třeba na nějaký počítačový či jazykový kurz nebo gymnastiku myšlení. Možná pak zjistíte, kolik informací k sobě pouštíte, aniž byste je museli opravdu znát. Vědět jen to, co má smysl, je luxus, který si může dovolit každý. Dobrovolně tak přispěje k vyšší kvalitě svého života s otevřenou myslí. Čím dříve na to člověk přijde, tím víc času zbývá na to, žít tak i ve skutečnosti. Ono totiž co není v nohách, může být v hlavě!  Inspiraci můžete najít na www.elpida.cz